Dvacáté století bylo věnováno fyzice. Veškeré zákonitosti byly objeveny díky války. Například jaderné zbraně předložily vysvětlení štěpení nestálých prvků. Možná si klepete na hlavu k čemu je to dobré. Určitě stojí za zmínku jaderné elektrárny, které pracují efektivněji než kupříkladu uhelné a jejich odpadních produktů je podstatně méně. Jaderné reaktory jsou super věc, ale když slyšíme slovní spojení jaderné zbraně, jde nám mráz o zádech. Každá věc má své výhody i nevýhody.
Zabírání států přineslo již zmíněný rozvoj technologií, jak chemických tak i fyzikálních. Když se svět vzpamatoval, začali se vědci zabývat více lidským tělem. Základní poznatky ohledně kinematiky, dynamiky, elektřiny a podobně měli zakotvené ve svých mozcích. Prvky byly díky Mendělejeva přepsány do grafické podoby jeho zákona. A tak to všechno začalo.
Začátkem dvacátého prvního století byly zvolávány otázky týkající se genetiky. Mnoha z nás neznalých se domnívá, že proměnlivost či variabilita se neodvíjí od toho, kdo se podílel na našem stvoření. Opak je pravdou. Důkazem je děj s názvem „crossing over“ probíhající při karyokinezi, tedy jaderném dělení. Pohlavní buňky obsahují chromozomy, jeden otcův a druhý matčin. Tyto chromozomy se skládají právě z dvou chromatid. Pro lepší představu si vezměte dvě tyčinky, které překřížíte a vznikne Vám písmeno X. Dále budeme pokračovat v popisu genetické proměnlivosti tak, že ulomíme kousek konců tyčinek a vyměním je mezi sebou. A takto to funguje. Pouze došlo k výměně částí chromatid a k překřížení matčiných a otcovských znaků.
V tuto chvíli zajisté pochopíte, proč blonďatá rovnovlasá žena a její muž s černými kudrnatými vlasy zplodí kudrnatou blondýnu. Je to zjevně způsobeno výměnou částí chromatid v průběhu dělení.
Tyto zajímavé jevy se nedějí pouze při vzniku nového potomka. Můžeme je pozorovat například při tvorbě mužských pohlavních buněk, spermií. U žen je to méně časté, jelikož ženské pohlavní buňky a tedy vajíčka jsou vytvořené již odedávna.
Věda a specificky molekulární biologie je okouzlující, avšak málo prozkoumaná. A proto můžeme od vědců slýchat citace typu: „ Nobelova cena je velmi dobrá pro vědu, ale ne pro vědce.“