Tenisky stále tvoří nejpočetnější druh obuvi napříč všemi věkovými spektry a bez rozdílu pohlaví. Obouváme je snad všichni, i když někteří z nás jen příležitostně. Na nohou je měl opravdu každý, jsou pohodlné, pevné, dostatečně robustní, chrání chodidla před tvrdým povrchem, dobře se v nich chodí i sportuje, nevadí jim nepřízeň počasí a jejich životnost přesahuje ve výjimečných případech i desítky let.
Vynálezce Charles Goodyear
Poděkování můžeme směřovat vynálezci zpracování kaučuku jménem Charles Goodyear. Jistě je vám toto jméno dobře známo, pneumatiky GoodYear proslavila především Formule 1. Na počátku výroby pneumatik byla vulkanizace a lidé si dobře uvědomovali výhodu pryžových výrobků – jejich pružnost a měkkost nebyla do té doby vůbec známa a jedním z prvních výrobků z přírodního a později ze syntetického kaučuku byly podrážky bot.
Přelom století znamenal průlom ve výrobě obuvi, prvními modely s gumovou podrážkou byly plátěné boty, se sériovou výrobou začala jako první americká firma US Rubber Company. Bylo to v roce 1916 a výrobní název těchto bot byl Keds. Výrobky se pak dostaly ze zámoří do Evropy a u nás se jim zlidověle začalo říkat „kecky“.
Anglický výraz „sneaker“ pochází rovněž z téže doby, znamená totiž v překladu tiché hadí plížení, což právě pryžová podrážka splňuje. Do té doby se totiž obuv podrážela podpatky ze dřeva a kovu a ty byly pochopitelně hlučné.
Druhá světová válka způsobila nárůst zájmu o kecky
Válka přinesla obrovské utrpení a většina surovin musela být navíc dodávána do zbrojního průmyslu. Nabízela se levná alternativa výroby bot právě z kaučuku, potažmo z gumy a textilního plátna, kůže byla nedostatkovým zbožím. Nejvíce z toho vytěžili Američané, kteří z tenisek vytvořili módní ikonu, podtrženou celebritami, jako byla Audrey Hepburn. Vůbec první americké kecky se na naše území dostaly ke konci války, kdy se k zemi snášely na padácích bedny s humanitární pomocí, v nichž byly v hojném počtu zastoupeny.