Stále více nejen mladých lidí tráví svůj volný čas hraním videoher. To se samozřejmě příliš nelíbí především starší, konzervativnější skupině občanů. Tomu nepomáhají ani zprávy, které videohry často dávají do souvislosti s násilím či ukazují lidi, kteří se na nich stali závislými. Není tedy divu, že se jich v podstatě bojí.
Ve skutečnosti samozřejmě fakt, že strávíme například odpoledne hraním nějaké střílečky z pohledu první osoby, neznamená, že další den přijdeme do školy či do práce a začneme zde všechny střílet. Ani děti rozhodně nejsou tak hloupé, aby nedokázaly rozlišit mezi počítačem vytvořenou postavou a skutečným člověkem.
To, že na nich může vzniknout závislost, je samozřejmě pravdou. Avšak, buďme, upřímní, závislým se člověk může stát prakticky na čemkoliv, a vypovídá to spíše o něm než o objektu, na který se upnul. Přesto je zde dobré udržovat si zdravý odstup a nezanedbávat skutečný život. Právě ten totiž platí naše účty.
Otázkou však je, zda může mít hraní v rozumných mezích i nějaké pozitivní dopady. A ačkoliv velká část lidí bude jen nevěřícně kroutit hlavou, skutečně je najdeme, a není jich zrovna málo.
Tím hlavním je fakt, že si především děti tříbí rychlé reflexy a schopnost okamžitě reagovat na nepředvídanou situaci. A není pochyb o tom, že se jim zrovna tohle velmi dobře hodí.
Dále je to také fakt, že většina her je v angličtině, což znamená, že pokus si chce hrát vše skutečně užít, musí onen jazyk umět. Postupně jej pak bude ovládat stále lépe a lépe, a rozhodně není třeba říkat, k čemu bude zrovna tohle dobré.
Pak je zde také fakt, že se díky tomu může seznámit s lidmi, kteří mají stejné zájmy. A něco takového může být neocenitelné. S nimi totiž může mluvit volně o svém koníčku, mohou si vyměňovat nejrůznější typy, a to je rozhodně k nezaplacení.
Proto bychom je neměli šmahem odsuzovat. Jistě, je potřeba najít správnou míru, avšak není pochyb o tom, že svůj pozitivní vliv mají. A rozhodně bychom jej měli řádně ocenit.